Můj malý vesmír

2010-07-15T14:22:00.002+02:00

Uzamknutím blogu jsem vyvolala nápor e-mailů, což mě dost překvapilo, takže malá změna. Tímto hlásím, že s psaním blogu končím. Ne že bych nechtěla pokračovat, ale jak my někdo v poslední době vytýká, jsem starý pesimista a má pravdu ... tak proč o tom ještě psát :)
Ve skutečnosti jde o to, že mám stále větší potřebu psát o svých pocitech, ale to se skutečně na veřejný blog nehodí, a tak jsem si pořídila blok papírový :))
Důvod proč blog nechci smazat je ten, že tam mám uložené různé odkazy, které jinde nemám a proto jsem využila tu možnost uzamknutí. Takovou práci mi to dalo najít to a teď abych to zrušila. Prostě ho tu nechám viset, pro případ, že byste si například chtěli upéct ty čokoládové sušenky.

Byt XI.

2010-07-13T17:30:00.001+02:00

Pokoj ...

Byt X. - sousedi

2010-07-13T15:21:00.003+02:00

Pode mnou v suterénním bytě bydlí dva pánové. Zatím si nejsem jistá jejich vztahem, ale ten jeden je takový drobný s vysokým vyčítavým hláskem a s potřebou neustále mluvit. Druhý je plešatý a mohutný. Co mohu s určitostí říci je, že máme velmi odlišný vkus na hudbu.
Hned první noc jsem celá zoufalá ležela na Matyldě a poslouchala jak jakási diva zpívá o lásce a zradě ... celkem jsem píseň slyšela 3x. Při druhém opakování jsem si říkala že vstanu, vytáhnu tu lahev červeného a ve své oranžové noční košili s oslíkem půjdu dolu a navrhnu vyřešení srdce bolu, abychom už konečně mohli jít všichni spát.
Nešla jsem, ale od té doby je slyšet: "Góóóĺ!!!!!!!!!" ... fotbal vše vyřešil.

Byt IX. - okno

2010-07-13T15:04:00.002+02:00

Chtěla bych být sklenářem.
V prvním sklenářství začínali pracovat o 9 a o 15h už končili, v druhém mi po telefonu slíbili, že se ozvou až se vrátí auto z výjezdu a pak u mě budou v cukuletu ...nikdy se už neozvali. Do třetího jsem donesla rám sama a sama jsem si okno odnesla, a pak to odnesly mé ruce. Dvě hodiny jsem ležela a přemýšlela jestli s nimi budu moci ještě někdy hýbat a jestli dám ještě někdy prsty k sobě.

Byt VIII. - domácí štěstí

2010-07-13T14:58:00.003+02:00

Po dvanácti letech co žiju v Praze se na mě přijela podívat maminka:

"Já si nic jiného nepřeju, než abys byla trochu spokojená."

Zajímalo by mě, kde se vzala ta myšlenka, že byt = spokojenost.
Od té doby co ho mám, jen brečím :(

Byt VII. - bude nás víc ...

2010-06-30T16:04:00.003+02:00

... nebudeme se bát vlka nic

Samolepka od Majestick. Kočička na balonku :))

Vlevo jedny nově natřené futra ... na zeleno.

Byt VI. - doufání

2010-06-30T16:01:00.002+02:00

Situace se zlepšuje.
Kotíci pomalu vylézají a s mojí podporou objevují svůj nový domov.
V případě nouze je vždycky kam zalézt :)

Byt V. - první dva zoufalé dny

2010-06-30T15:49:00.004+02:00

Zoufalství, zoufalství a ještě větší zoufalství.
Kotěnka vrní jak šílená a drží se mě jako klíště. Artík zalezl do domečku a odmítá vylézt.
Nejedí a ani nepijí ... druhý den večer jim dávám vodu injekční stříkačkou.
Každých pár minut se ozve dunění ... metro.
Pod kuchyňskou linkou jsem objevila šváby, shnilé potraviny a bobky nějakého hlodavce.
Ze stresu mi co půl hodinu teče krev z nosu. V mezičase brečím, ležím na Matyldě, jediném mém majetku, a zírám na lampu.

Byt IV. - kulový běs

2010-06-30T15:13:00.004+02:00

Plán:
Pátek: Velké stěhování malých věcí
Během dopoledne douklidím nový byt, odpoledne zabalím a večer s Petrem, Zuzankou a jejich autem těch pár věcí převezeme.
Sobota: Malé stěhování velkých věcí
Dopoledne úklid starého bytu, odpoledne převoz Matyldy (matrace) a pračky.
Neděle: Nenásilné stěhování kotíků
Douklidím a kolem poledne zabalím pomalu kotěcí věci a pomalu nalákám kotíky do přepravky.

Realita:
Pátek: Velké stěhování velkého množství zbytečných krámů
Během dopoledne se mi podařilo vytřít zadní pokoj, znovu objevit jedno okno a jedno rozbít. Maruška se hrdě postavila tváří tvář kuchyni. Odpoledne jsem skutečně zabalila těch "pár" věcí a večer jsme je přemístili.

Balící matka = zoufalý Artík

Pár věcí ... haha

Sobota: Malé stěhování velkých věcí s mnoha komplikacemi
Uklízela jsem uklízela a nikde to nebylo vidět. Převoz nám okořenil pan domácí a jeho obsese (všichni zloději z Prahy čekají na jeho prahu a škemrají: Smolíčku Pacholíčku otevři nám svou světničku, jen dva prstíčky ...). Povolilo mi dno krabice se sklem.
Neděle: Násilné stěhování kotíků
Neuklidila jsem nic, okna jsem nechala rozmytá a musela věci i kotíky zabalit během 15 min. ...už nikdy více se nenechám takhle vyprudit, chouďata z toho byli úplně vedle.

Byt III. - malování ...

2010-06-22T11:33:00.006+02:00

... aneb jak žlutý pokoj proměnit v zelený.
V obchodě s barvami si mě pán už pamatuje. Možná proto, že jako jediná na sobě nemám montérky od barvy a taky jako jediná nevím co chci ... hrát si na ženu v nesnázích vážně nemusí.

Pár drobností, na které je nutné si dát pozor:

plocha bytu není pro množství barvy nijak důležitá, důležitá je plocha natírané plochy
na odnesení 30 kg barvy ve 3 kbelících, válečku a tyče si někoho pořiďte
pokud se vám zdá, že malba vypadá strašně, nevěšte hlavu, po uschnutí to tak hrozné nikdy není
pokud to hrozné je i tak, dám vám spojení na kreativní četu z divadla, Pavlína má fialovou předsíň s puntíky a hvězdičkami, v tom se leccos ztratí

Malovat mi pomáhala Anča a má na tom opravdu velké zásluhy. Dokonce života se jí budu klanět.
Ani jedna jsme s malováním neměly zkušenosti, takže první tahy válečkem v nás vyvolávaly pocity šílenství.

Po bílém základu následovala zelená. Už jste někdy byli v hospodě III. cenové, která poslední malování zažila za Franze Josefa?

Konečný výsledek. Jupííí, pšeničné pole na začátku léta :))

Byt II. - výměna zámku

2010-06-19T14:20:00.004+02:00

Výměna zámku je nutná, pokud nechcete aby spal někdo ve vaší postýlce a jedl z vašeho talířku.
Nejdříve jsem výměnu probrala s tatínkem po telefonu, pak s panem domácím, tzv. předváděcí akce a nakonec jsem vyrazila na nákup.
"Dobrý den, co pro vás mohu udělat?"
"Potřebovala bych obyčejnou fabku 30 x 35."
Do tohoto okamžiku standardní nákup, ale to bych nebyla já, abych celou situaci nevylepšila.
Chtěla jsem ještě nějaké klíče přidělat. Ve snaze co nejrychleji vytáhnout klíč z kapsičky* u batohu, jsem katapultovala tampón přes celý obchod. Pán byl skvělý a předstíral krátkozrakost, nechal mě ho sebrat a pak jsme v klidu pokračovali.
Zámek jsem pak vlastními silami opravdu vyměnila a k mému údivu se ještě stále mohu dostat do bytu i z bytu.

*Kapsička obsahuje šestery klíče, nitě, náušnice, drobné, nůžky, metr, šroubovák, vysypané sirky a také tampóny.

Byt I. - klíče

2010-06-19T14:12:00.004+02:00

Dostat klíče od bytu není jen tak. Je to totiž okamžik, kdy se pocit, že si kupujete celkem zachovalý byt změní na pocit, že už není cesty zpět a jak je možné, že jste si těch vad na kráse nevšimli předtím. Prý je to normální a tak už se tím netrápím.

Dnes jsem tu rudá až za ušima

2010-06-18T19:21:00.003+02:00

Co ty ženské nečtou, právě tu jedna zralá padesátnice vracela knihu Když si žena splete kozla, předtím paní šatnářka - důchodkyně Daň z orgasmu ... doufám, že mě to za pár let nečeká, i když kdoví, teď jsem dočetla Špičkou jazyka od Sarah Waters.

Je to velmi čtivá kniha a nesnaží se být pikantním dílkem. Jak napsala naše lektorka: Dobré, kdo čeká pouze skandální román bude zklamán, naštěstí.
Prostě a jednoduše, náhled na lesbické vztahy v Anglii za vlády královny Viktorie. Doporučuji.

Nový přírůstek ...

2010-06-08T16:21:00.003+02:00

... z malovací kavárny.
Je zvláštní, že na mých výrobcích je vždy vidět tu ruční práci :)

Sestry dílka sem nemůžu dát, mám jen rozmazané fotky a ne a ne zaostři :))

Byte, bytečku, kdo v tobě přebývá

2010-06-02T19:47:00.004+02:00

... koupě bytu je něco, čemu se vyhýbám asi tak 4 roky, protože:

nesnáším dluhy
jsem na to sama
je to strašného papírování
nikomu nevěřím
žádný byt se mi nelíbí
MÁM Z TOHO STRAŠNÝ STRACH

Tak jinak ... koupi bytu jsem se vyhýbala asi tak 4 roky a moc dobře jsem věděla proč ... zítra jsi jdu pro klíče.

Hoďte na něj deku

2010-06-01T12:47:00.005+02:00

No, ona to vlastně ani není deka, je to jen přehoz přes postel. Kostky jsem sbírala snad deset let. Jde vlastně o zbytky látek určených k čištění strojů, ale já jsem je taťkovi úspěšně kradla a motala jsem do nich trička při sypané batice. Proto tolik různobarevných kousků, které tak krásně schovají to nepřesné šití ..., ale já jsem se nesnažila o patchwork, na takovou piplačku nemám dost trpělivosti.

Mám trochu strach o své duševní zdraví

2010-05-28T09:45:00.001+02:00

O tomhle začínám vážně uvažovat.

Artík hrdinou

2010-05-26T16:56:00.004+02:00

Tak tahle dopadl náš první výlet. Chtělo to hodně odvahy a hodně pokusů než se Artíček odvážil vyjít ven.

Když se otrkal, začal všude šmejdit jak smeták na prach. Nakonec jsem ho musela zahnat domů, neboť do vypadalo, že po mně bude chtít uzlíček buchet.

Jedna kniha - jeden film - jedno divadlo

2010-05-19T15:44:00.007+02:00

hodnocení: skvělá - strašný - šlo to

Zlodějka knih - Zusak Markus
Je to jako si zajít se smrtí na čaj. Sednete si a posloucháte. Hodiny utíkájí, ale příběh je tak strhující, že čas ani nevnímáte.
Děj se odehrává v době 2. světové války v Německu. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Liesel, která má stále v patách Smrt, což v té době nebylo asi nic tak neobvyklého. Smrt má v knize (i v životě) vždy poslední slovo, nedochází tak k žádným neočekávaným zvratům. Také je to tím, že již dlouho předem vám vypravěčka s kosou (představa, která jí hodně baví) občas něco prozradí ... v časových souvislostech není příliš důsledná, asi se bojí, aby to s vámi pak nešvihlo a ona neměla práci navíc.
Kniha na mě nepůsobila nijak smutně či depresivně, možná proto, že se smrt nezdála tak ... nevím jak to říct :(
Trochu se mi z toho ztratila ta zlodějka, ale alespoň budete mít důvod si to přečíst.

Vejdi do prázdna
Ten název se k dílku hodí, i když Gaspar Noé to myslel asi trochu jinak něž já. Celou dobu jsem totiž měla pocit, že film je o ničem. Celé 2 a 1/2 hodiny jsem hledala smysl celého toho barevného kolotoče.
Drogová závislost (pobavilo mě to znázornění, stačí si sundat brýle a nebo se dívat na spořič obrazovky) a dealerství jsou tam jen takovým odrazovým můstkem k reinkarnaci podle Tibetské knihy mrtvých, takže jakýsi život mezi smrtí a novým životem.
Důležitý je tam prvek lásky, který je tu však předveden jako patologické vztahy kořeněné sexem (toho je tam skutečně dost) a danému slibu, který s tou láskou souvisí.
Příběh je však dost očesaný, taková kostřička, skutečných herců nebylo třeba (stačilo mít jen odvahu ukázat všechno a ze všech stran), trochu sterilní (i přes velmi naturalistické scény potratu, atd.) a barevné (tak na zánět spojivek).
Celé to končí takovým trapným šmírováním soulžících párů v hotelu Love (prostě bordel) a nalezením té správné osoby k novému početí ... a hurá na svět!!!
Poznámka na závěr: Pokud chcete po hlavní představitelce, aby hrála go go tanečnici, tak jí to nejdřív naučte.
Mimochodem na Csfd to spóóóustu kladných ohlasů, takže jsem asi první komu se to nelíbí ... někdo musí být první :)

Lulu
... jméno hlavní představitelky, ale klidně jí říkejte třeba Evo.
Scéna v podobě bílé krychle se mi líbila, téma hry podle Franka Wedekinda se mi také líbilo, jen mi to přišlo strašně zkratkovité a tím i působící neosobně. Tereza Voříšková mě mile překvapila, to jsem nečekala. Je pravda, že jsem čekala něco víc strhujícího, ale ani v Komedii není vždycky posvícení. I přesto se mi to líbilo, slovo unešená však použít nemůžu.
Jestli jste na tom někdo byl, můžete mi osvětlit postavu v bílém? ... svědomí?

Čtenáři jsou někdy skutečně kouzelní

2010-05-19T15:36:00.000+02:00

Hodování

2010-05-14T14:17:00.003+02:00

Obědy v bistru na FF UK bývají někdy docela výživné. Nejhorší jsou pátky, kdy se opravdu dá vybrat jen mezi strašným a strašnějším. Abychom zmírnili pocit hrůzy z toho co máme na talíři, rozpoutali jsme s Muminkem a Králíčkem živou diskuzi nad dokumentem Chléb náš vezdejší. Každý jsme pak přidali ještě své zážitky a nakonec vymýšleli až šílené bizarnosti.

Recept na dnešní mňamku z Bistra u Platóna: "Vepřenky" z psí konzervy pro M.

Malý srab ...

2010-05-13T10:28:00.004+02:00

... to jsem já.
Uháčkovala jsem si baret, pak jsem si ho vyzkoušela a zjistila, že mi nesluší ... nebo jsem málo odvážná :)

Mám za něj lístek do Komedie na Goebbels / Baarová.

Mamííííí, co je tohle ...?

2010-05-12T18:27:00.005+02:00

... kvůli řvaní podobné věty (řvala jsem "tatíííí") mě před třiceti lety vykázali z Častolovického zámku.

Nedávno se v knihovně zastavila bývalá kolegyně, teď zasloužilá matka dvou rozjívených kluků. Ptala se na nějakou zajímavou knihu pro toho staršího. Doporučila jsem Rybu od Erlenda Loea. Přišla za čtrnáct dní a říkala, že si s tou knihou dala, neboť hlavním dopravním prostředkem v příběhu je multikára. Nás dospěláky to nijak nepřekvapí, ale jen do chvíle, než se na to zeptá nějaký capart. Pak zjistíme, že my "víme" co je multikára, ale nějak to nedokážeme přesně vysvětlit a taky nám přijde, že takhle multikára nevypadá (srovnáno s ilustrací Kim Hiorthoya) a začneme se pídit.

Za pár dní na to měla ET besedu o ekologii. Říkala dětem jak recyklovat, proč a jak dlouho se co v přírodě rozkládá. Mezi PETky, žvýkačky, papír a jiné se díky jednomu zvědavci dostala i mrtvola. Víte vy jak dlouho se rozkládá mrtvola? My už s ET ano :)

Vypasený prase ...

2010-05-04T11:14:00.002+02:00

... tak včera nazval Králíček Bloňďáka. Byla jsem u toho a nemůžu říci, že by mě to potěšilo. Byli jsme tam totiž prasátka dvě, ale to Králíčkovi nějak nedošlo (možná došlo). Bloňďák naopak Králíčka častoval Narcisem. Já jsem raději mlčela ... a pak se mi divte, že nechci do plavek. Pravděpodobně si na naší společnou dovolenou budu muset pořídit plavecký úbor Najáda :)

Z knihy: Tajemství saténových klobouků- P. Reeve

Vejdeme se do patnácti ...

2010-05-04T09:49:00.007+02:00

... to jako 15 km. Nakonec to bylo asi 22 km.
Dubá > Holany > Stvolínky

Jen pár postřehů:

Podařilo se mi u potoka lstí zlít Králíčka od hlavy k patě, jupííííí.
Málem jsem zemřela při dobývání Chudého hrádku.
Přes nepříznivou věštbu, že budu utopena, jsem vyvázla živá a zdravá.
Tlačí mě boty.
V kopci jsem jak sentinel.
Bylo to prima.

Spóóóóustu krásných jehňátek ... 55Kč/kg.

Velbloud uchem jehly ... to kdybych se pokusila do té díry vlézt já.

Tyhle fotky mám tři, na jedné je Pacholíček, na druhé Králíček a na třetí Březňák. Hádejte komu ten věneček sluší nejvíc?

Za (skoro) mateřskou péči

2010-04-30T11:40:00.006+02:00

ET je pokud jde o krmení kočiček a vybírání kakáče nepřekonatelná. Má problémy jen s komunikací a mazlením. Ne že by kotíky nepohladila, ale tak něj opatrně, co kdyby jí chtěli sežrat. Pokud jde o komunikaci, zlepšuje se. Říká prý: "Ahoj kočky", když přijde a "Ahoj kočky", když odchází :)
Za všechno to povídání, drbání, krmení a uklízení si zaslouží aspoň něco malého ... třeba růži.

Tahle je z knihy plné nepraktických blbinek :)

Únava

2010-04-21T14:16:00.003+02:00

Bylo skoro jedenáct večer, když se mi konečně podařilo vypadnout z divadla. Spíš než sedla, jsem v tramvaji do sedačky upadla. Na I. P. Pavlova se nade mě postavila žena ve vysokém stupni těhotenství a já jen velmi nerada zvedala své tělo. Když jsem se postavila a chtěla ženě pokynout, zjistila jsem, že ono bříško patří vousáči ve středním věku.

... ať žije otec Ubu

2010-04-13T17:18:00.005+02:00

Minulý měsíc (3/2010) měla v Divadle Na Zábradlí premiéru hra Ubu se baví.
S hrou Alfréda Jarryho to má společného jen to "lidské" v nás :) Není to to nejlepší co jsem od Jiřího Havelky viděla, ale i tak to stojí za to.

Jak jste na tom s lítáním?
Až se usadíte v ekonomické třídě letadla společnosti U.B.U. Airlines nechte své dobré mínění o sobě raději na zemi. Ta hra je tak nějak o nás o všech a nevěřte tomu, že jste jiní než ti co sedí jen o pár sedaček před vámi.
Několik recenzí pro představu najdete na stránkách divadla, ale před všemi by mělo být varování, že po jejich předčtení přijdete o ty absurdní a nečekané situace, které vás jinak čekají. Ale asi je to těžké, jak řekl Králíček: "Jsem rád, že na to nemusím psát recenzi."

Koho chleba jíš ...

2010-04-13T15:45:00.007+02:00

... toho píseň zpívej ..., ale já už nemůžu, krákrá :(
Po 10ti letech práce v knihovně jsem unavená a smutná z toho co se tu děje.
Tahle knihovna je jako člověk s osteoporózou běžící maraton.
Nemáme takové základní věci jako jsou přehledně označená žánrová literatura a zásuvky pro připojení notebooku, přebalovací pult a spoustu jiných prkotin. Za to máme spoustu pracovních týmů na kde co (ET s Muminkem hodlají založit tým zabývající se odpoledním spánkem :), vedoucích a podvedoucích a nesmím zapomenout na Playstation, na kterém si můžete zahrát tenis, bowling, atd. Obzvlášť studenty jeho umístění "těší", je totiž v studovně. To jsou jen ty věci, o kterých lze psát, pak je spousta věcí, o kterých psát nelze. Mám však takový zvláštní pocit, že to by čtenáře zajímalo nejvíc.

Jeden rok

2010-04-07T15:53:00.004+02:00

Minulý rok jsem dopoledne 4.4. hledala po bytě Bublu. Našla jsem místo ní splasklou bublinu spokojeně vrnící, olizující a kojící chumel mrňavých černobílých klubíček. Dvě z těch pidikotíků jsou maxikotíci Kotěnka a Artík :)
No, a tak jsme slavili narozeniny. Dostali domeček, který hned nenechavé Kotěnčiny zoubky začaly zpracovávat. Na domeček jsem hrd a pych, má v sobě ještě jeden malý domeček, zavěšenou papírovou rybku a z tuby od lentilek otáčející se bonbónkovač. Myslím že se jim líbí.
Žádná oslava se nemůže obejít bez pořádného dlabance, a tak vyfasovali tři kapsičky a vařenou tresku z mých božihodových talířků (to už u mně ET s Pacholíčkem nikdy nic nepozřou).

Dohadování s bankovní úřednicí, boj s větrnými mlýny

2010-03-31T16:17:00.002+02:00

Slečna ve žlutém se musela strašně nudit, neboť jen co na mě automat vyflusl lísteček s číslem už jsem mohla jít k přepážce.
"Dobrý den, ráda bych si nechala zrušit zasílání výpisů poštou."
"Proč, máte elektronické bankovnictví?"
"Ano, budu si to tisknout." (... a hlavně je to strašně drahý)
"Tak to vyplňte a dejte mi občanský průkaz! Napište tam co po nás chcete." (Myslím si: "Chci prostě jen zrušit zasílání výpisů, nic víc," a zírám na papír, kde je nahoře napsáno: Žádám Vás abyste... a nic víc).
A tak píšu ... mi zrušili zasílání výpisů poštou z účtu čú: XXXXXXXXX/XXXX.
"Stačí to takhle?"
"Ach jo, napište tam ještě rodné číslo."
Připsala jsem rodné číslo.
Další povzdech, bere mi propisku a něco tam ještě čmárá. Pak mi to podává zpět: "Podpis podle podpisového vzoru."
Trochu nejistě píšu jméno a příjmení, slečna ho škrtá a říká: "Tak to není." ... a já na to: "Takže tam mám nejdřív příjmení a pak jméno?"
"To vám nesmím říct."
Druhý pokus je také dost neúspěšný a slečna s pocitem záchranářky velryb mi říká: "Takže ještě jedna možnost existuje, ale to už vám radím." (Myslím si: "Jasně jsem tak blbá, že by mi přeci nedošlo, že už je jen jedna možnost.")
Poslední pokus: "Já se nikdy nepodepíšu stejně, tak doufám, že je to dost podobný."
"Není!!! Půjčte mi ještě nějaký jiný doklad."
Rezignovaně ji podávám průkaz zdravotní pojišťovny. Když jsem konečně propuštěna ze spáru oné slečny, tak se můj křečovitý hujerovský úsměv mění a já se směju na celou ulici.

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky...

2010-03-30T09:17:00.003+02:00

... dvakrát ani neuháčkuješ něco stejně, i kdybys měla podrobný návod... , ale komu to vadí!!
Takhle přišli na svět Bob a Bobek. Bobkovitých mělo být původně osm, ale hned u prvního spečence* jsem došla k názoru, že i jeden je dost. Druhý vznikl jen díky smutným ETiným očím.
Ten třetí a nejkrásnější je Artíček a není to králík, to bych si vyprosila.

Ouška:
Světlou přízí 9 řet. ok., takže 8 kr. sl. zpět a do 9 oka 6 kr. sloupů a 8 kr. sl. z druhé strany. Pak nazpátek, celé obháčkovat.
Hlavička:
4 řet. oka spojit do kroužku, háčkujeme do kola, první 4 řady světlou, pak tmavou, nakonec vyplnit a stáhnou. Přišít uši, oči a vyšít čumáček je lepší před vycpáním.
1ř. - 6 kr. sl, 2ř. - 12 kr. sl., 3ř. - 16 kr. sl., 4ř. - 20 kr. sl., 5 až 13ř. - 24 kr. sl., 14ř. - 18 kr. sl., 15 ř. - 6 kr. sl.
Tělo:
1 a 2ř. - 36 kr. sl., 3 a 4ř. - 34 kr. sl., 5 a 6ř. - 32 kr. sl., 7 a 8ř. - 30, 9 a 10ř. - 28 kr. sl., 11ř. - 26 kr. sl., 12ř. - 24 kr. sl., 13 a 14ř. - 18 kr. sl.
Místo ocásku mám bambulku a místo očí knoflíky, což v Kreativu nebylo.

* Spečenci říkám všem hračkám, které se háčkují z krátkých sloupků, přidáváním a ubíráním ok.

Ti další jsou z perníku a jako vždy jsem měla první plech nedopečený a poslední připálený. Nejlepší kousky jsou tedy z toho prostředního plechu, jenže plechy byly jen dva.

Lenora

2010-03-29T15:00:00.005+02:00

... přijela na návštěvu začátkem ledna... no, vlastně se přistěhovala napořád.
Vůbec nic se mi nechce, tedy pokud nepočítám spaní a krmení se. Dokonalou ukázkou je tento ubrousek nepatrných rozměrů. Vlastně jde o vzorek, který jsem vytvořila pro maminy z mateřského centra, kde bych měla v květnu ukazovat nějaké techniky. Použitou technikou je rezerváž moučnou kaší.
Lenora se také zapojila do práce, tiskla středy. Původně to měly být razítka ve tvaru mřížky, kdo by však dělal mřížku. Na Matyldě (moje stále obsazená matrace) s rukama za hlavou jsem přemýšlela, čím ono tiskátko nahradit, abych se moc neunavila. Tak co myslíte, je to:

ozubené kolečko
sítko do odtoku
kvedlík

Dekorací jsou mé děti a kočičí tráva.

Zlomenina jako modní doplněk

2010-03-27T15:42:00.002+01:00

Čuměla jsem jak vrána do kanálu, když do knihovny přišla slečna se sádrou v růžové barvě. Měla k tomu dokonale sladěné oblečení. Den předtím přišel do divadla Honza se sádrou v barvě stříbra. Co se to děje, to je nějaká nová móda?

Leze na mě jaro

2010-03-19T12:01:00.004+01:00

Pár blbin pro radost ... doufám :)
Moucha našeptávačka pro někoho, kdo potřebuje udělat zkoušku ... no a podle rady v krabičce, potřebuje i trochu postrčit v jiné oblasti.

Jarní přání pro jiného človíčka ... další z králíčkových sebevražd: Alergie na pyl.

Strůjcové zubního kazu v podobě létavců.

Dostala jsem dárek ...

2010-03-17T16:26:00.004+01:00

... recenzi
Tedy dárce není autorem, tím je Vojtěch Rynda z Lidových novin. Recenze se týká Alenky v říši divů a není příliš laskavá k poslednímu Burtonovu dílku. Já jsem také nebyla nijak laskavá v hodnocení, a proto jsem jí dostala. Kvílela jsem, vrčela a tvářila se znechuceně, div že jsem nezačala skandovat: Já chci Alenku! Já chci Alenku! No jo no, nemůže se mi všechno líbit, na můj vkus trochu moc ze široka a příliš velkolepé ... ať žije studio Walta Disneyho :(
To je však jiná pohádka, chtěla jsem vlastně psát o něčem jiném a to o té recenzi, Králíčkovi a Pacholíčkovi. Tahle trojka se totiž nacházela v kanceláři, když jsem tam přišla. Králíček jásal, že už mě nemusí hledat kdesi v útrobách knihovny a já jsem jásala, že jsem dostala dárek.
Než jsem však odešla, Králíček se na mě vrhnul, že se ještě musí podívat na jedno slovo z recenze do slovníku cizích slov. Výraz zní "IDIOSYNKRATICKÝ". Takový je prý Burton režisér. Já osobně to nejsem schopna ani přečíst a sem, to po písmenkách opisuji. Vlastně by stačilo napsat: jedinečný, neopakovatelný, ojedinělý apod., ale proč, když se tam to slovo tak krásně vyjímá. IDIOSYNKRAZIE je prý také nepřekonatelný odpor k někomu nebo k něčemu ... tu já mám, k cizím slovům.
Pacholíček není v této historce pouze kulisou, ale má tu svůj štěk, neboť kdo ho zná tak ví, že naopak trpí idiosynkrazií vůči českým slovům. Také jeho odhad nebyl zas tak daleko od pravdy, ale to mě nemůže překvapit, neboť Pacholíček se nepotí, ale "perspiruje", a když chce říct, že jsem drzá (a to říká často), tak jsem "impertinentní".
Co dodat, ti dva se hledali až se našli. Králíček bude ve svých recenzích pro rozhlas používat cizí slova a Pacholíčka bude používat jako slovník cizích slov ... no a já si budu nadále připadat jako blbec :)

... že by jaro? ... začínají mi klíčit klíče

2010-03-17T12:35:00.004+01:00

Co byste dělali, kdybyste naši ráno zvenčí ve dveřích svého bytu další klíče?
Odemkla jsem si zevnitř svými klíči a venku prostě byly ještě jedny. Také celý komplet, od domu, branky i mého bytu.

Pozvánky a nepozvánka do divadla

2010-03-12T13:55:00.009+01:00

Ve Studiu divadla Ypsilon vznikla nová hra v režii Braňo Holička. Kdybyste nevěděli kdo to je, tak to je ten roztomilý kluk z pohádky Král sokolů, což jsem zase nevěděla já. Od té doby trochu vyrostl (ne o moc) a už taky není tak roztomilý, ale zaručeně má talent.
V Ypsilonce je to už jeho třetí hra a všechny tři patří k tomu lepšímu, co lze v tomto divadle shlédnout. Pokud jde o mě, tak nejvíc se mi líbí V sedmém pádu. Zatímco u Meeting Pointu jsem měla pocit nedotaženého konce, který se nějak zašmodrchal, tak v V sedmém pádu je konec opravdu vtipnou tečkou, která vyřešila otázku: Co s ním?
Nová hra, Tmavomodrý svět (naruby) vychází ze života Jaroslava Ježka a hrají v ní studenti Damu. Mají méně zkušeností než ti zajetí, ale ještě je to baví, což je vidět. Milá schizofrenní personifikace, tak tomu říkám já, ale já si můžu žvatlat co chci :)

Jak se říká: Darovanému koni na zuby nekoukej, ale já se koukala :(
Dostala jsem zadarmo lístky na Maškarádu do Švandova divadlo. Vzala jsem sebou naší budoucí produkční, s kterou jsme hned o přestávce celé to představení s gustem pomluvily. Králíček, který to viděl, mě varoval slovy: "Byl jsem z toho trochu v rozpacích". Já jsem v rozpacích nebyla, já jsem byla tou ruskou duší na Divokém Západě dost znechucená. Postava Arbenina v podání Milana Kačmarčíka byla naprosto nepřesvědčivá. Jeho žárlivost byla spíš oplzlostí a duševní trýzeň více stařeckým třesem ...

Ještě jedno představení bych ráda zmínila, a to Černou díru. Pokud máte náladu na trochu Havelkovské absurdity v podání Dejvického divadlo, tak vyražte ... a pozor, vyjděte tou správnou nohou, nikdy nevíte, co jeden malý krok může změnit.

Jak se asi říká fobii na sníh?

2010-03-10T18:49:00.004+01:00

Od rodičů jsem odjížděla s pocitem, že to je můj poslední sněžný výtvor tohoto roku, ale jak se zdá, sníh si poleží asi až do příští zimy. Začínám ho podezřívat, že se snaží trumfnout moji sestru, která na příští olympiádu trénuje gaučink.

Řvala jsem jak operetní subreta, ..

2010-02-24T16:21:00.004+01:00

... když jsem si v sobotu vylila do klína hrnek kafe.

... a co na to moje rodina:
Neteř: "Můžeš mi říct, jak tobě, profesionálnímu pijáku kávy, se tohle může stát?"
Tatínek: "Bóóže, jak můžu mít dceru takovýho vola!!!" a "Kdybys neměl takové kejty, tak to proteče, takhle je to jako trychtýř."

... a co na to pan doktor na pohotovosti:
"Tak dneska slečno už jen zmrzlinu."

... a co na to já:
Stojící ve vaně a plýtvající na své opařené nohy litry ledové vody, jsem si říkala, že teď by mi to kafe bodlo.
Na pohotovosti jsem v hrůze cloumala sestrou a říkala jí, že jestli my ty puchýře budou chtít strhnout, tak jedině v narkóze.
Když mi otrnulo, vtipkovala jsem a říkala něco o žhavém sexu nebo o tom, že jsem vzala ten masopust, období zabíjaček, vážně. Tatínek k tomu skepticky poznamenal, že prase, než se spaří, se nejdříve zabije.

Kdo chvíli stál ... tedy nepsal

2010-02-17T14:16:00.006+01:00

Původně tento článek začínal jinak, pak jsem však při hledání informací o zaniklé osadě Zderaz našla článek, který již napsala ET a s tou nemá cenu síly své měřit. S použitím klávesy Backspace jsem tak v pár sekundách vymazala svých deset upocených vět. Důvod proč jsem článek úplně nevypustila je ona cukrárna a její umístění.
Nikdy by mě nenapadlo, že ET bude touto cukrárnou tak unesena. Znám jí totiž už roky (tu cukrárnu), ale z důvod, které již ET uvedla, tam vlastně s nikým nechodím. Kdybych to věděla, už bych jí tam dávno vzala.

Co bylo pro mě novinka (kromě ptáčků:)) je název ulice, ve které cukrárna sídlí. Patřím totiž mezi ty hrdopychy, kteří jsou na svoji znalost Prahy dost hrdí, takže zjištění, že vlastně něco nevím, je pro mě dost stresující.
Každý týden bandě znuděných pobertů na exkurzích vysvětluji, že knihovna sídlila původně Na Zderaze. Mávám při tom neurčitě packou a tvářím se jako někdo, kdo očekává, že přeci každý trouba ví, kde je Na Zderaze. Teď už to skutečně ví každý trouba :(. Stránky MKP nejsou právě sdílné v přesném umístění, takže pravděpodobně historii sepisoval také nějaký ten mával jako já. Nedostatek informací tak započal mé pátrání, které záhy neslavně ukončilo můj původní článek.
Při hledání mě zaujala informace, že Zderaz byla ves, kterou spolklo časem Nové Město a jediná památka, která po ní zbyla, je kostel sv. Václava. Ostatní zástavba včetně hrádku (kdo by to řekl) spolkla asanace a s tím i spojený odstřel Břežské skály, na které ves stála. Byla to prý jedna z dominant vltavského údolí, neboť se tyčila do výše 20 metrů. Čumíte co? ... já jsem také koukala :)

Čenobílý svět divadla Komedie

2010-02-09T10:01:00.002+01:00

Když beru za kliku divadla Komedie, připadá mi že procházím do jiného světa, do světa černobílých fotografií a dávno zapomenutých vzpomínek.
I včera jsem měla dojem, že sedím nad albem a fotografie malého chlapce mě vtahuje kamsi do příběhu jeho života. Weissenstein je prostě báječné představení.

Ze snáře jednoho cvoka

2010-02-08T12:12:00.005+01:00

... ležím na špinavém a prázdném nástupišti metra, hrůzou křičím a přes slzy vidím zmenšující se světla odjíždějícího vlaku. Všechno mě bolí, únavou nemohu vstát a mokré vlasy se mi s prachem lepí na tvář a jakási neznámá síla mě táhne ke kolejím. Snažím se z posledních sil udržet, ale ruce mi kloužou po hladké dlažbě, poté mě něco strhává přímo do kolejiště ... a pak celá mokrá a vyděšená sedím na posteli a dívám se do vykulených kočičích očí. Snažím se pomalu dýchat a uklidňuji ty mé milované vyděšence.
No, tak takhle vypadají mé sny a asi bych je mohla posílat Nailu Gaimanovi pro inspiraci :)
V divadle hrajeme hru Borise Viana Hlava Medúzy. Spisovatel (hlavní role) musí trpět aby mohl psát, a tak vyhledává možné manželčiny milence, aby mohl trpět. Ironií osudu je, že mě si ty zdrcující zážitky hledají sami a ještě pak nic nenapíšu, mám pouze zlé sny a chce se mi brečet. Asi bych se už měla naučit, že mě občas někdo nechá stát na prázdném peróně.

Králíčkovy sebevraždy

2010-02-04T10:11:00.003+01:00

... je kniha ... vlastně již dvě.
Na obálce stojí: Pokud jste králíček a pomýšlíte na sebevraždu, pak je tato kniha určena právě vám". Předpokládám, že z vás nikdo není králíček, a pokud se z vás někdo králíčkem cítí, možná je na čase vyhledat nějakou odbornou pomoc, než vám dojde, že váš pocit je skutečně dost velký důvod myslet na sebevraždu.

Vůbec by mě ani nenapadlo o této knize psát, kdyby mě k tomu nepoňouknul nečekaný nález papírové skládanky*. No, není to krásně morbidní?

* Potřebuje to trochu víc čas k načtení ... tedy tenhle počítač určitě.

Osobní strašidlo

2010-02-02T17:56:00.003+01:00

Terezka odjíždí studovat do chladné Anglie, a tak aby se tam nebála, pojede s ní Brityžrav šedavý.

... mňau ...

2010-02-02T17:52:00.002+01:00

... "a co já? Na mě jsi zapomněla, vrňou."

Kočičí svět

2010-02-02T15:53:00.006+01:00

Máme lehátko na topení. Původně byla konstrukce tatínkem vyrobena pro dvě kočky ... asi pro jiný :)

Krmení musí být radost, jinak nás to nebaví ... tak ať to šustí.

Po jídle chvilka odpočinku ... no, chvilka.

... a pak trochu pomůže mámě, ať má radost.

Pár měsíců do Vánoc :)

2010-02-02T14:29:00.005+01:00

... tak to je nejlepší čas, dokulit nějaké nápady na dárky :)

Vánoční punč
1/2 l červeného vína
1/4 l rumu
100 g kandysového cukru (může být i normální)
koření (skořice, badyán, )
citronová kúra

Nechat rozpustit (1 - 2 týdny), přecedit do lahve. Pro ty otrlejší, ředí se to horkou vodou 1:3 (raději upřesňuji punč : voda)

Háčkované prostírání

Brože - zlé sny a jiná pakáž
... taky jedno zvířátko :)

Ještě mám naději ... nebo raději ne :)

2010-01-13T15:13:00.003+01:00

Unavená a prochladlá jsem nacpanou tramvají se trmácela nocí domů, když mě probrala k životu dvojice vedle mě stojící. Začali se totiž vášnivě líbat, prostě mladá, nadržená láska ... jemu asi šedesát a jít tak o 10 míň. Trochu se mi zvedal kufr, tak jsem se otočila, prostě mě anatomické detaily moc neberou a na věku nezáleží.
Náhle se však ozvalo mlasknutí a šepot: "Máš protézu, viď?"
Paní pak dotčeně říkala něco o sprosťáctví, ale mě to opravdu pobavilo.

Taky by mě měli zabalit ...

2010-01-07T12:47:00.001+01:00

... klidně bych se nechala do takových balících papírů :) Papírnictví trochu jinak.

U nás v rodině bývají Vánoce ve znamení "netradičních" dárků ...

2010-01-05T15:15:00.005+01:00

... čím větší volovina, tím lepší.

Začněme například maminkou. Stále si stěžuje, že všechno zapomíná, takže aby si náhodu nezapomněla vyměnit každý den spodní prádlo, dostala kalhotky (takové ty bavlněné pěkně do pasu) s popisem dnů a medvídkem. Já osobně si myslím, že 65 let je stejně asi jako 12 let (a to nejen) co do zapomnětlivosti střídání spodního prádla, proto nechápu, proč jsou na trhu kalhotky s nápisy dnů jen pro náctileté.

Papírový model

Děti dostaly polštáře v podobě žabáků. Synovci jsem k němu dala 1 Kč, aby věděl že má zakletou princeznu. Je to vlastně taková učební pomůcka, dokud se nenaučí líbat, žabka se nepromění.

Vrcholem Štědrovečerního večera byla krabice plná prasátek. To byste neřekli, jak snadné se bylo dohodnout s našim řezníkem: co prase, to jedno zaplacené vepřové koleno. Tatínek byl z tohoto předplatného na jeho pochoutku tak vedle, že se musel hned po telefonu podělit s tetou.

Synovec s neteří již nabírají také dech, takže rodiče dostali ještě neobvyklou, jak obsahem tak velikostí, kápeztku.

Hey Ya!

2009-12-22T17:51:00.002+01:00

Píseň je prý známá ... já ji neznám :(
Nerozumím textu, ale přesto to sem vložím jako vánoční přání pro Vás všechny :)

Tak Vám vše nej já a Charlie Brown

Přežije či nepřežije?

2009-12-22T10:15:00.005+01:00

... otázka, kterou si často pokládám. Vlastě cokoliv nemá tvrdost diamantu, nemá s kotíkama moc šanci.
Zelené větvičky mám po celém bytě roztahané, ale tyhle látkové stromečky* zatím (uvidíme dnes) ještě stále stojí na svém původním místě ... a jsou kupodivu celé.

Ani hvězdičky na záclonách je zatím nezlákaly.

Ubrousek jsem raději přilepila oboustrannou izolepou, ale to spíš jen pro dobrý pocit, jinak to je ochrana velmi chabá.

* Stromečky jsem trochu upravila, aby byly vyšší.

Já, já, já, jenom já

2009-12-18T10:02:00.005+01:00

Když ráno lezu z postele cítím si jako Meresjev, když pak vybírám záchůdek a uhrabuju kočkolit, připadám si jak buddhistický mnich v japonské kamenné zahradě. Ze zrcadla na mě kouká střihoruký Edward a v knihovně mám dojem, že Dostojevský psal Idiota o mě.
Sestra se mě nedávno ptala, co chci k Vánocům ... asi bych chtěla být chvíli sama sebou, ale jeden neví, třeba je to maskování obrana organismu, a tak jsem si raději nakonec přála Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery.

Něco k Vánocům

2009-12-17T14:13:00.002+01:00

Nedávno jsem dostala od Jarmily v kurzu konvičku. Pochybuji, že by vás mohlo potkat něco podobného, ale na druhou stranu si můžete koupit skvělou knihu, kterou Jarmila napsala :)

Na čumendu

2009-12-15T15:08:00.003+01:00

Ještě pár zajímavých odkazů:

Kanafasové látky, to zní přeci skvěle :)

Už jste někdy slyšeli o niti co se při žehlení rozpadne? Prostě samé ptákoviny.

Konkurence přesyceného Fléru.

Knihařství, kde prodávají všechno možný ... i štěstíčka. Mimochodem majitelka je velmi svérázná žena.

Barevný svět šperků ze skla.

Nádherné hedvábné věcičky. Pro nás, co je hedvábí stále bitevním polem, je to skutečně jobka.

Andělíček pytlíček

2009-12-15T13:36:00.010+01:00

Andílky jsem měla dva. Ten pro sestru měl takové krucánky na hlavě, ale jinak vypadal stejné jako tenhle pro Králíčka. Tedy já jsem nakonec donutila Králička, aby mu vypapal bříško a dal ho do kočičího obchůdku, ale myslím, že mu to nijak nevadilo.

Inspirovala jsem se myslím Tildou, ale není na tom nic těžkého.

Králíček je muž, takže žádné krásno mu není zapotřebí ... narozdíl od mé sestry. Sestře není zapotřebí naopak sladkostí, takže v andílkovi měla tenhle ubrousek. Ideální pro ty, kteří nesnáší ty krajkové potvory na stole a taky je neradí vyrábí ... dlouhý sloupek a je vymalováno :)

Je mi jasné, že tu porušuji autorský zákon, ale já jsem to z netu stáhla volně, takže se jen vezu :)

Zvířátkojidní

2009-12-10T11:26:00.003+01:00

Ještě jeden netradiční adventní kalendář jsem vytvořila ... tenhle je pro neteř.
Inspirovaly mě ETiny pastelky s motivy zvířátek ... je jich přesně 24 :)
Ušila jsem pro ně pelíšek z té nádherné látky se zvířátky. Tak moc se mi to líbilo, že jsem si je málem nechala.
Tady třeba najdete návod na podobný.

Nic nového pod sluncem

2009-12-09T16:17:00.003+01:00

Do spánku se mi vkrádaly otravné otázky:
"Hrajou si ... ,ale ne se mnou."
"Klidně mě nechají napospas spánku, to není jen tak."
"S čím si to tak asi hrajou?"
Hm, a tak jsem vstala. Kotěnka sledovala Artíka jak honí nějakou černou žížalu. Aniž bych šla na bližší průzkum, strčila jsem ruku do batohu. No, nejen plyšová zvířátka potřebují ligu na svou ochranu ... už i nabíječky. Šla jsem raději spát.
Jo, aby to nezůstalo na Artíkovi, Artík je jen muž, takže hlodalem a lovcem je Kotěnka, on je ten, co jí pak těžce získanou kořist vždy vezme.
Tohle si přečtěte, moc jsem se nasmála. Poslal mi to jeden "dobrák" :)

Ve znamení rudých hvězd

2009-12-08T15:25:00.003+01:00

Adventní kalendář pro moji sestru nebyl letos nijak poetický. Naopak vyvolával budovatelské nadšení, touhu po plnění pracovního plánu na 200% a vidinu lepších zítřků.
Nebyl to od začátku záměr, ale ono se to nakonec tak nějak nabízelo, že nešlo odolat.

Tato vlajka složená z na sebe navzájem nalepených vizitkových obálek do harmoniky obsahuje 24 háčkovaných hvězd. Jsou to naprosto nevinné ozdoby na stromeček, ale když jsem je škrobila, začala jsem si zpívat ruskou hymnu ... no, a tak to celé vzniklo.

Zima je zima, zima, zima je tady ... hahaha

2009-12-08T14:42:00.003+01:00

Moje boty jsou boty tak asi jako Mrakoplaš mág ... jedno však mají společné, udržet se při životě.
Může mi někdo vysvětlit jak je možné, že je po Mikuláši a venku hnusně prší a mně teče do bot?

Adventní věnec podle Skrblíka

2009-12-02T12:38:00.005+01:00

Pro většinu lidí začíná nový rok 1. ledna, pro mě adventním věncem. Vždycky se na něj připravuju dlouho předem a vymýšlím různé varianty a u každého věnce pak vyžaduju pochvalu, a to opakovanou, a nikdy mi nestačí takové to, "máš ho hezký jako každý rok, ...".

Myslím, že jsem nikdy neladila věnec pouze do jedné barvy, ale ta smetanově zlatá je prostě kouzelná.

Pokud jde o inspiraci, tak se nemůžu vynadívat do vánoční výlohy květinky Calisie. Mašle mám pak z papírnictví v Korunní (pod prádelnou), kde když řeknete slovo "stuha", paní vytáhne obří krabice se stuhami a vy se může přehrabovat, přehrabovat, přehrabovat ... a žasnout.

Dárky pro mě ... i ostatní

2009-12-01T16:53:00.004+01:00

Věnovala jsem sestře předčasně vánoční dárek pod heslem:
"Namaluj si to, já ti to zaplatím a zabalím."
Vzala jsem jí do kavárny Maluj. První půlhodinu seděla a mračila, až jsem o svém "geniálním" nápadu začala pochybovat. Nakonec jí políbila múza a vytvořila nádherný talíř, který nemůžu zveřejnit, neboť ho dostane pod stromeček.
Za to se můžu pochlubit svým talířem a slánkou, která je takovou vzpomínkou na moji kočičku Pindušku.

Dalším dárkem je kalendář z Patagonie. Tedy dva, ten Tvůrčí pro mě a ten Motivační pro kamarádku.

Mňauuuuuuuu

2009-12-01T15:11:00.005+01:00

Tak jsem se rozhodla dát do útulkového obchůdku zbylé brože, tím chci nenápadně naznačit, že ještě do Vánoc můžete 2x vyrazit na Den otevřených dveří, přinést chlupáčům něco na zub, nějakou korunku a nebo si naopak nějakého toho mňouka odnést.

Pračka

2009-11-27T12:46:00.002+01:00

Po půl roce praní prádla ve veřejné prádelně a přeprávání pomocí vlastních rukou jsem si nakonec koupila pračku.
Kdo mě zná ví, že muži v mém případě nepatří do kategorie Oblíbení, ale do kategorii Nebezpeční. Z toho jasně vyplývá, že pokud mě někdo zahlédne v obchodě jak s upřeným zrakem mezi regály obíhám jak družice pračky, a po stejné draze krouží v úctyhodné vzdálenosti (díky mé veškeré snaze) prodavač, není to hra na honěnou, ale zoufalá snaha se vyhnout muži-prodavači a pátrání po ženě-prodavačce. Pokud jí pak zahlédnu vrhnu se na ni se slovy: "Už jsem si vybrala," a jsem ochotna ukázat na myčku nádobí.
Nakonec mám pračku a ne myčku. Slečna prodavačka byla asi zvykla, neboť na mé tiché kuňkání: "Chtěla bych pračku, ale nemám peníze," reagovala velmi mile a s vyplněným papírem mě poslala k pokladně, že to tam se mnou vyřídí. U pokladny to se mnou vyřídili a já jsem vyřídila paní. Nikdy jsem totiž nic na splátky nekupovala, a tak mi chybělo několik zásadních informací ... jako číslo účtu :(
Pračku už mám doma a dokonce o kroužkovanou, jak mi radil ten divný pán, který s pocitem neodolatelného osobního šarmu (pro mě nepochopitelnýho) my kromě dobrých rad nad zlato zanechal i telefonní číslo v případě problémů ... soukromé. Takže kdybyste Péťovi chtěl někdo brnknout ...
Když jsem s kotíkama pračku zapnula, pračka vydala zvuk, který z kotíků udělal prchající veverky (takové krásně načepýřené ocásky měli) a ze mě pravěkou ženu zvyklou otloukat prádlo u řeky o kámen, když se náhle vedle ní prožene průmyslová revoluce.

Vynalezla jsem kolo

2009-11-25T18:26:00.007+01:00

Tedy on jej vynalezl už někdo přede mnou, ale i tak je to jeden z mých největších vynálezů. Připadám si tak trochu jako Cimrman ... "teď, teď tady byl..."

Byl to takový pěkný čtvrtek. Vzala jsem si na něj dovolenou a spletla jsem si ho se středou. I teď to zní zmateně, ale to neva, neboť vše se v dobré obrátilo. Zuzanka přišla před 10 h, daly jsme si kafíčko, pomluvily muže a pak s o něco lehčí dušičkou začaly válet a vykrajovat. Zjistila jsem, že většinu vánočních vykrajovátek mám u rodičů a Zuzanka přišla na to, že zapomněla hvězdičku a prasátko.
... a tak přišlo na řadu kolo. No nejsou krásný, takový jednoduchý a čistý.

Byl čas na odměnu. Viniční altánek v podzimním dni skýtá mnohá povyražení ... mladá dvojice se snažila o co nejvíce "nenucené" fotografie do alba vzpomínek: "Sem si klekni, natoč se a dej si ten pramen z očí. Tady máš listí a až řeknu, tak ho vyhodíš do vzduchu." a Rulandské modré o opičky na našich ramenou.
Spíš než opile jsme působily zkouřeně. Celé vysmáté jsme dorazily do bytu a začali zdobit*. Pustily jsme si k tomu Haničku Zagorovou a ze všech sil jí svým "zpěvem" podporovaly.

Nejsme si jistá jestli výsledek poznamenaný mojí rozechvělou rukou je nějak horší než kdyby nenesl stigma alkoholu :)

* Tomu však předcházelo sítování bílku a cukru, což trvalo skoro hodinu.

Lžu jak když tiskne

2009-11-24T09:12:00.004+01:00

O exkurzích říkám dětem, že do naučné literatury patří i příručky o chovu zvířat, ale moc dobře vím, že to není pravda. Ve skutečnosti je to humorná fantasy, kam se na ni hrabe Pratchett. Třeba kniha Bydlíme s kočkou, je už zavádějící pokud jde o název. Kniha by se měla jmenovat Nechá nás u sebe bydlet. Nejvtipnější kapitoly pak obsahují takové perly jako:
Hodinu po vašem odchodu kočka ulehne a vstane tak hodinu před vaším příchodem, pokud chodíte pravidelně domů ... to by mě tedy zajímalo, kdy stihne vytahat prádlo z koše, namočit všechny myšky, ukousnout látkové kočičce uši, rozcupovat krabici po botách, vyhrabat hlínu z květináčů, no a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Také miluju informaci ... kočky nesnášejí kůru z citrusových plodů ... a proto ji máchají v misce s vodou, loví jí z hrníčků, perou se s ní, a tak dále, a tak dále...

Amputace

2009-11-12T10:50:00.002+01:00

Šiju si to a kolem mě běhají kotíci, perou se v odstřižcích, shazují žehlící prkno, kradou knoflíky a já na ně nestále hulákám, aby toho nechali. Pak vstanu a jdu si pro nohy k andílkům. Z nějakého důvodu si myslím, že anděl má mít nohy dvě a dva andělé čtyři ... jenže tady jsou jen tři nohy! Začnu pátrat a hned mi je jasné, kdo je zatím. Noha na světě, hurááá ... kde má noha špičku? To se dozvím asi tak za hodinu, když jí Artík vyzvrací.

Co dodat

2009-11-12T10:43:00.003+01:00

"Tady je pán, tady de, sem nefmí ... jéééééééé, padnul dovu", povzdech.
"... a je na pvacičku. Je pvacatej jako bamborová pvacka", konstatuje děvčátko v dětském koutku nad obrázkem v knize. Pak otáčí hlavu k mamince a bezelstně pronese: "Pudeme na obved?"

Koupím si fix ...

2009-11-11T15:19:00.002+01:00

... a budu mít taky vlastní ulici jako mají moji kotíci, možná mi i stačí tramvajová zastávka.

Bez chuti a bez zápachu

2009-11-07T12:30:00.005+01:00

Kdysi jsem tenhle recept vylovila někde v Burdě. Pamatuji si, že se nám s maminkou moc nepovedl, prostě to nebylo nějak ono. Pod dojmem, že to po těch letech bude lepší, jsem ho upekla znovu a ejhle, ono nebylo. Bylo to prostě bez chuti a bez zápachu. Možná to bylo těmi chybějícími rozinkami a citronovou šťávou, ale nevím. Králíček si na něm však pochutnal, což nechápu, možná kvůli těm ovesným vločkám ... je to prostě hlodavec :)

Medový dort
65g másla rozpustíme s 125g medu. Do tuhé pěny vyšleháme 2 vejce, 125g cukru a 2 lžíce rumu (jo, ten jsem taky neměla). Potom vmícháme směs z 200g hladké mouky, 1 prášku do perníku a 100g ovesných vloček. Půlku nalijeme do formy, posypeme pokrájenými jablky (500g), nasekanými mandlemi (80g), rozinkami a cukrem. Nalijeme druhou půlku těsta, posypeme 20g sekaných mandlí a pečeme. Možné polít čokoládou.

Naivka ...

2009-11-05T13:48:00.004+01:00

... ano, to jsem já :(
Vyškemrala jsem od vietnamského obchodníka lísku po ovoci, neboť jsem doufala, že když květináče umístím do ní, nebude jím hrozit nebezpečí pádu. Tedy oni se nesnaží spáchat sebevraždu, to se kotící snaží spáchat vraždu.
Haha, květináče jsem ochránila, ale květiny ne, proto ty igeliťáky, jenže ani igelit nepomohl. Mám dá se říct přepravku a v ní květináče s hlínou. Takové prima úložiště pro malé upírky, jenže ani oni by tu neměli klid, kotíci každý den jen tak pro zábavu vyhrabávají hlínu. Asi jsem si měla pořídil ostnatý drát.
Nijak zvlášť jsem netoužila po přepravce s obrázky pomerančů, a tak jsem jí celou natřela na modro a seříznutou gumou (do čtverce) na tužce, vytvořila tiskem něco jako mozaiku. Byla to piplačka, ale z dálky to vypadá docela dobře.

Nitěné knoflíky ...

2009-11-05T13:32:00.006+01:00

... byly jednou z věcí, které jsem se chtěla naučit o dovolené ... a světe div se, naučila. Pravda, jen loukoťové, ale i tak je to úspěch. Jenže co s nimi? No a tak vznikly se zpožděním tyhle tak trochu podivné brože.
Knoflíky jsem se učila podle knihy od stejné autorky jako jsou tady ty stránky.

2009-11-05T09:28:00.006+01:00

Papírová kytka

Papírové květinové girlandy

Prsťáčci

Nějaké věci pro děti free

Korálkový náramek

Adventní kalendář ze starých sáčků

Látkový košík na pečivo

Látková taštička na drobnosti s více kapsami

Střihy

Dírka do bříška

2009-11-04T15:37:00.003+01:00

Kotěnka byla na kastraci.
Když mi paní doktorka říkala, že jí vzala vaječníky, vejcovody i dělohu, takže se nebude mrouskat a nemůže mít koťátka, přišla jsem si jako bestie. Bříško se jí pěkně zahojilo, a přestože je mnoho důvodů proč jsem to musela udělat, jsem z toho moc smutná.

Artík krejčím

2009-11-04T15:26:00.003+01:00

S kotíky je radost šít. Jen nastříhat vyžaduje velké úsilí a véééélkou spoustu trpělivosti.

Klobouková ...

2009-11-04T15:15:00.003+01:00

... je název prodloužené. Jde o to, že své taneční šaty doplníte nějakou tou bláznivou kreací na hlavě. Moje neteř vytvořila moře a její tanečník za něj získal 3. místo.
Se sestrou jsem se pak vsadila, že v kloboučku pojede autobusem. Jela, řidič se ani nijak nedivil. Možná proto, že v pět ráno je každý rád, když udrží vlastní myšlenky. Vtipné na tom bylo, že venku mrzlo až praštělo a sestra měla na hlavě letní idylku :)

Kdo by se chtěl proletět ...

2009-11-04T15:10:00.002+01:00

... na vážce, tak je vítán u nás v knihovně.

2009-11-03T12:13:00.003+01:00

Motýlci

Háčkovaná kytka

Něco jako háčkováná hruška na mytí

Nákotník, použitelné na náhrdelník

Adventní inspirace

Adventní kalendáře

Krabičky z papíru

Bez peněz ...

2009-10-29T14:27:00.004+01:00

... si židli nekoupíš, trpce jsem usoudila při hledání pohodlné sesle na webu. Poté, co jsem se rozhodla, že svou polámanou židli nevyměním za nic takového jako je křeslo Barcelona, nastal problém jak ulehčit mým zkoušeným zádům a z té mrchy udělat něco o trochu pohodlnějšího na sedění. Nakonec mě inspiroval Artíček, který se vždy po ránu usadí na můj klín. Říkala jsem si jak si to umí ta potvora zařídit, leží pěkně na měkkým. Z nedávné akce "domeček pro kotíky", který je mimochodem spíše už ruinou než domečkem, mi zbylo celkem dost molitanu, a tak nastala hurá akce "sedák"... a protože jsem to já, tak přeci nebudu šít obyčejný sedák, když si můžu ušít třeba "medvěda".
Namuchlala jsem na židli balící papír, načrtla tvar židle a pak z toho udělala medvěda ... no, od té doby už nemám židli, hned jí obsadila Kočenka a nehodlá se jí jen tak vzdát.

Zapomněla jsem na jablka

2009-10-27T12:08:00.004+01:00

Když prší a všichni se slezou až za tmy, dají se hrát kuličky tak akorát ... no, to vlastně nevím, já si rozhodně v bytě nehodlám do podlahy vrtat důlek. Tedy ne že by jsme chtěli hrát jablky, ty měly být odměnou. Vítěz měl dostat jablko v župánku, druhý jablko-naháče a třetí ohryzek-kostřičku. Pro vítěze byly ještě navrch sladké jablečné tlamičky v papírovém jablku.
Papírové jablko se mi moc nepovedlo nebo jsem ujedla málo tlamiček. Vlastně je to baličák s červeným velkým puntíkem a hnědým kolem dokola (stopka). Do středu se dá co tam patří, stopka se stočí, obváže a přilepí se list. Lepší a jednoduší je velký papírový pytel, ale kde ho vzít.

Župánek je o něco těší, v každém případě je třeba plést na třech jehlicích. Návod mám z tady těch stránek a ET mi to tak trochu přeložila. Je to taková blbost k ničemu, ale byla jsem na sebe skutečně pyšná :)

Já chci být dítě

2009-10-21T19:41:00.001+02:00

No nejsou ty nálepky skvělé, a ty tabule ... třeba kvakoš.

2009-10-20T13:34:00.005+02:00

Peněženka

Méďové

Papírové žabky

Sněhulák z ponožek

Růže - aplikace

Všimli jste si někdy, ...

2009-10-14T15:33:00.004+02:00

... že když vymyslíte nějakou kravinu, tak mnohem rychleji se chytnou ženy než muži?
Snažila jsem se nadchnout pár lidí pro Beruškovou Etinu narozeninovou party. V práci to bylo bez problému (samé ženské), s ET sestrou to bylo také bez problému, ale donutit Mumínka, Králička a Pacholíčka k akci, bylo naprosto vyčerpávající.
Věděli to tři měsíce a tři dny před narozeninama se začali pídit, cože se děje. Nakonec se na párty trousili jak šváby na pivo a ještě mi počurali záchod, a za to bych je nejraději zabila.
Už trochu chladnu a už mi z nich není tak smutno, ale vidět je teď pár dní nechci. Za to mám óóóóóbrovskou radost z toho, že měla ET óóóóóbrvskou radost.

Ani jeden návod se mi nechce psát, ale na požádání zašlu (brož a chňapka).

Sušenky jsou naprosto jednoduché, prostě upéct jakékoliv oválné sušenky (zmáčkla jsem formičku), pak jsem rozehřála bílou polevu a smíchala jí s červeným potravinářským barvivem, což vždy znamená, že výsledek je růžová, takže berušky působí vyšisovaným dojmem. Jako tečku na závěr jsem dodělala tečky tmavou polevou.

Jak od Gogha

2009-10-14T15:10:00.004+02:00

Tedy on jich měl celé Makové pole, ale já mám za to vypracované detaily. Strašně dlouho jsme se s tou broží, no jak to říct slušně ... patlala.

Dějí se mi stále samé veselé věci ...

2009-10-10T15:24:00.003+02:00

Mladý hladový čtenář: "Máte Olivera Twistera?"
Kaluže jasně tyrkysové vody, které zůstaly po slečně v metru. Docela by mě zajímalo, jestli měla ještě tyrkysové boty když přišla domů.
Z Tesca:
Mladý muž: "Já tu dneska nastupuju na brigádu."
Prodavačka v trafice: "Tak to musíte ale služebním vchodem."
Po mladíkově odchodu prodavačka k ochrance: "Jestli tenhle nastoupí, tak to mi polib prdel."

... tak proč mi je pořád tak smutno?

Hned 2x

2009-10-10T14:35:00.005+02:00

Po většině představení, které lze zhlédnout v Ypsilonce, se musím občas jít podívat i na něco pořádného.
Na Růžové šampaňské jsem šla už podruhé, tedy poprvé šla ET, neboť nemám právě nejlepší přehled o dnech, takže jsem nakonec nemohla jít ... většinou trefím měsíc ... mimochodem znalost datumu je dost důležitá, je to totiž jedna ze tří otázek na příjmu v psychiatrické léčebně, taková prkotina pak rozhodne o tom, jestli budete na pavilonu pro nejtěžší případy nebo bude někde, kde se k vám chovají jako k člověku.
Zpět však k šampusu ... trochu jsem se bála, neboť ťaplavý hlas Marthy Issové nemám moc ráda. Mile mě však překvapila, byla skvělá, přirozená, jeden by neřekl že to hraje.
Pro mě je tedy koupelna velmi intimní místo a bývám tam ráda sama (Artík a Kotěnka se nepočítá), je však pravda, že když jsme se sestrou bydlely ještě doma, tak jsme se v koupelně slejzaly. Možná právě proto ta koupelna, intimní místo pro intimní rozhovory. Je to velmi svěží, vtipná hra o ženách a hlavně pro ženy, přesto všechno se mi nešlo domů lehce.
Moje obliba Havelkových her je myslím už dost známá. Představení Velmi společenské tance hrají v divadle Ponec a je to jedna z Diskackých věcí. Celé to představení připomíná cvičení, takové přehrávání jednotlivých scének, neboli deníkových záznamů, které čte postava v pozadí. Jako vždy minimálně rekvizit s maximálním účinkem.

Prasíkový den

2009-10-06T12:07:00.004+02:00

Po dlouhé odmlce jsem se konečně dotlačila udělat Prasátkový čtvrtek.
Nejdříve jsem se ale musela naučit plést na čtyřech jehlicích (haha, to jsou čtyři mušketýři ručních prací, jen ty čtyři jsou v tom pletení a pátou se plete), abych upletla ty rukavice, najít čas na ponožkové čuníky a vyhrabat recept na Prasátka pro štěstí.

S rukavicemi mi pomohla teta, která díky tomu u mých rodičů strávila víkend pletením ... co by pro mě neudělala :) Nakonec jsme je pletly od oka, jelikož anglický návod nám byl trochu na houby. Nikdy bych neřekla, že má Králíček tak velké pracky. Kde je vzal, vždyť je na nic nepotřebuje? Na ťukání do klávesnice by mu stačili mnohem kratší prsty ... a ještě si dovolil říkat, že jsou to myši.

Prasíci pro štěstí jsou jen dvě kolečka (250 g Hery + 250 g pol. mouky + 250 g tvarohu) spojená a naplněná povidly. Ze zbytků těsta jsou čumák a uši.

Jsem na sebe hrd a pych

2009-10-02T13:58:00.007+02:00

Tak tohle je má první roláda v životě.
Není to taková krasavice jako ta v kuchařce, ale já jsem knihovnice a ne cukrářka jako Pavlína Berzsiová, autorka knihy.
A to vedle je vzniklá kupa nádobí, kterou jsem nakonec přeci jen omyla, i když tělo se vzpouzelo a duše se bránila.

Čokoládová roláda

Na krém svaříte 250 ml šlehačky, ve které rozmícháte 250 g čokolády na vaření. Necháte do druhého dne vychladit, pak ušleháte ... bylo to tak tuhé, že mi to našlehat moc nešlo.

Na těsto našleháte 3 bílky s 40 g krupicového cukru a 3 žloutky s dalšími 40 g krupicového cukru a jedním vanilkovým. Obě hmoty něžně smícháte dohromady, a pak přidáte 3 lžíce kakaa a 80 g hladké mouky.
Tuhle zajímavou kaši namažete na plech vyložený pečícím papírem a pečete asi 10 minut při 180°C.
Neptejte se mě jak, ale horkou placku pomoučete a překlopte na nový pečící papír. Nechte vychladnout, strhněte ten papír na kterém se to peklo a pomažte krémem. V tom novém papíře to srolujte a utemujte. Šup s tím do lednice. Po vychladnutí potřete povrch zbylým krémem (zespodu ne) a obalte v pražených sekaných mandlích.

Výlet v komiksu

2009-09-29T16:39:00.007+02:00

Zapomněla jsem foťák, ale Muminek je muž činu a tak se činil ... nakreslil mi celý ten povedený výlet v obrázcích.

Jak si můžete povšimnout, ta statná slečna co ve vlaku plete jsem já a vedle mě sedí a dumá nad životem Iva.

Další obrázek ukazuje "zastávku" v Mutějovicích, nikoliv "stanici" v Mutějovicích. Možná se vám to jeví jako drobný detail, ale mezi těmito detaily se nachází 4 km prostoru. Znamenalo to celý výlet si prodloužit o 8 km, ale to je přeci prkoť.

Hromada kamení na kopci je zřícenina hradu Džbán. O pár kilometrů dál je ještě zřícenina hradu Pravda, ale to bylo zbytečné malovat. Vlastně stačí, když si tu hromadu představíte větší.

Zde je ukázka dokonalé práce zlatých českých rukou ... na jednotlivé součástky rozmontovaný automobil, takové Kinder vajíčko po Česku.

Jako milovnice koček jsem jásala nad každým chlupáčem, tady jsem jásala o to hlasitěji, neboť tam byli tři (na obrázku jen dvě).

Neboť původní trasa nezahrnovala těch 8 km navíc, tak nám ujel vlak. Dvě hodiny čekání na další jsme si s Mumínkem zpestřili sběrem rodné hroudy. Mně se pak hrouda vysypala do batohu, tak nevím jestli ho mám použít rovnou jako květináč.

Co Mumínek zapomněl nakreslit jsou ty Kounovské kamenné řady, což byl vlastně cíl výletu :)

Od opičáka k dnešku

2009-09-29T16:35:00.000+02:00

Práce v divadle obnáší spoustu výhod, např. se občas dostanete zdarma na generálku nějakého představení.
Jakub Slach dostal velkou příležitost a zhostil se jí skutečně na jedničku ... jen by mi příště už nemusel házet ten míč.
Přiznám se, že jsem mu nezáviděla, jeden se musí cítit jak nahý v trní. Byl však naprosto kouzelný a já to musím vědět, seděla jsem v první řadě.
Hra je to vážně vtipná, ne že bych se vším souhlasila, nelze přeci házet všechny ženy (ani muže) do jednoho pytle, ale občas se člověk v něčem vidí. To však vem čert, ať je text sebevtipnější, režie sebe skvělejší, celou hodinu a půl vás tam drží projev toho herce a Kuba byl naprosto úúúúúžasnej.

Šatnářka chůvou

2009-09-23T14:34:00.003+02:00

Včera si u mě v šatně odložili Josefa Šámala.
Josífek byl způsobný, chvilku mi spal na klíně, chvíli nás oba myl a pak jsme si hráli s klubíčkem a kuličkou z papíru.
Budu se muset podívat do smlouvy, jestli náhodou za hlídání odložených živých tvorů není nějaký příplatek.

Ach ...

2009-09-22T12:46:00.003+02:00

Ach, ty děrovačky, ach ty šablony, ach ty nůžky ... ach Bože!!! ... můj účet!!!!

Miluji knihovnické schůze ...

2009-09-22T10:18:00.003+02:00

... člověk při nich ze zoufalství dokáže vytěžit mnoho ... pastelková kreace na ETině hlavě :)

Slasti a strasti kočičí matky

2009-09-18T12:39:00.005+02:00

Tak jsem si říkala, že se podívám na nějaký ten baby web a poprvé v životě podiskutuju s jinými matkami. Vlastně jsem chtěla probrat problematiku kočkolitu, jenže všude se mluvilo jen o plenách, a přitom určitě nejsem jediná matka používající kočkolit.
... asi budu muset založit novou diskusi.

Důležitou součástí vývoje potomků je strava, a tak jsem koupila kuřecí žaludky, z nichž se mi zvedal ten můj ... co bych pro ně neudělala. Uvařila jsem tu mňamku za neustálého kníkání "Máme hlad, máme hlad...", rozkrájela s odporem na malé kousky a pěkně neservírovala. Má zlatíčka se do papání pustila s vervou. Lovili jednotlivé kousíčky a proháněli je po celé kuchyni. Když došli k rozhodnutí, že kořist je už vyděšená k smrti, sežrali jí a začali lovit novou.
... mám krásně naleštěnou podlahu.

Zdravý vývoj se neobejde bez nových podnětů, např. "To v čem teď ležím je nový pelíšek?" (kýbl s mopem) nebo"Jupííí, nová hračka" ... její obliba mě moc potěšila, jelikož se mi její koupi snažila ET rozmluvit.
... ta kulička dělá úžasný randál, obzvlášť ve tři v noci.

Tak přesně takhle se cítím

2009-09-17T10:14:00.001+02:00

Jak jsem si nožičky ucaprtala u samé prdýlky

2009-09-15T10:27:00.005+02:00

To je totiž tak, když Zuzanka s Petrem řeknou, že vyrazili jen se tak projet na kole, nikdy to není pod 100 km. Co z toho vyplývá? ..., že když Zuzanka s Petrem řeknou, že pojedeme na krátký výlet, pod 25 km to nikdy není.
Původně jsem měla v plánu jít ze Skryjí do Zvíkovce, ale tihle dva lenoši mi jí prodloužili o trasu ze Slabce do Zvíkovce. Bylo krásné podzimní počasí, šlapala jsem zdatně ze všech sil a odměněna jsem byla večeří a štrúdlem od Petrovi maminky.
Slabce si říkají městys a ještě teď mi z toho zaskočilo sousto, pravděpodobně nedostačující počet obyvatel doplňují těmi to kráskami a krasavci.

Od Marka je to cesta přesně pro mě, po rovině podél potoka, pod korunami nádherných buků a dubů.
Ze Zvíkovce do Podmokel to u není po rovině, ale za to tam dbají o mrtvé. Ti totiž mají výhled na Berounku díky zábradlí, které nad údolím nahrazuje hřbitovní zeď ... také podle ukazatele, tam mají hospůdku.
Po cestě lze odbočit "k pokladu", ale jak pravila Zuzanka, proč se chodit dívat na nějakou díru, když už tam poklad není.
Za Podmokly se cesta svažuje zalesněným údolím ke Zbirošskému potoku, který nedaleko Skryjí ukrývá jezírko. Upřímně, je to pěkné, ale na to jak je slavné nic moc ... tedy pokud se "moc" netýká lidí.

Výlet to byl krásný a kupodivu jsem ho i přežila, což v tomto složení výletníku je vlastně zázrak :)

Myšičko myš, pojď ke mně blíž ...

2009-09-14T14:23:00.004+02:00

... nepůjdu kocourku nebo mě sníš.
Proč já si vždycky vymyslím takovou blbost a ještě na poslední chvíli. Tak tohle je pytlík na cvrnkací kuličky. Sehnat hliněnky to je dneska skutečně dřina a plést s kočičáky je naprosté šílenství. Nakonec jsem to však zvládla.
Protože mi stále nejde plést na čtyřech jehlicích, hlavička je dělaná ze dvou dílů podle rozkresu. Tělíčko pak je z 26 ok pletené od oka :)

Ten chlap mi leze na nervy...

2009-09-14T13:42:00.006+02:00

... říkala jsem si vždy, když jsem zahlédla upoutávku na výstavu Olafa Breuninga v Langhans galerii. Ten papírky olepený chlápek byl něco jako moje noční můra, připomínal mi, že mám spoustu podobných veselých papírků kde se dá a na nich napsané co všechno mám udělat. Nakonec mě ta fotka natolik vyprudila, že jsem se na ní šla podívat.
Trochu mě na té výstavě zaskočilo, že je to takový pelmel, pár fotek, nějaké ty kresby, filmová projekce, atd. Nejvíc mě zaujaly asi fotky, tedy spíš ta jejich vtipnost. Např. tahle, "Velikonoční zajíček".

Tak vám nevím ...

2009-09-09T16:40:00.007+02:00

Sedím si to takhle na pískovišti a snažím se do formičky lopatičkou napěchovat písek. Jako vždy když se snažím, mám vyplazený jazyk soustředěním. Pěchuju ostošest ve snaze upéct tu nejkrásnější bábovičku na pískovišti. Přichází ten okamžik, ...vyklápím bábovičku a ona se rozsypává. Je mi pět let.
Rodiče jsou v práci a já mám prázdniny. Všichni někam odjeli a já si krátím čas v kuchyni. Podle babiččiny kuchařky se snažím upéct svoji první mramorovou bábovku. Nalévám nadýchané těsto do formy a dávám péct. Za hodinu na to otvírám v celém domě okna i dveře a snažím se nožem odstranit vyteklé těsto ze škvír trouby. Spálenina je cítít při pečení ještě nejméně půl roku. Je mi patnáct let.
Přijdou odpoledne kamarádi, a tak se vrhám na pečení ... báboviček. Je mi pětatřicet.